Vždycky jsem moc ráda fotila. Ráda jsem dělala různé fotografie, ale nerada jsem fotila samo sebe. Když se koukám třeba na počítač anebo na různé fotografie, tak většinou vidím, že lidé si dělají selfíčka. Selfie fotografie si dělá hlavně moje sestra a sestřenice. Ty dvě jsou opravdu snad tato ulítlé, stále fotí jenom sebe. Třeba si udělají padesát fotek, ale mě přijde, že těch padesát fotek je téměř totožných, protože je všechno úplně stejné. Myslím si, že je sice hodně lidí, kteří fotí takhle sami sebe, ale zase podle mého názoru to má být všeho s mírou. Já třeba mám, snad dejme tomu na internetu, dvě stě fotek, ale možná tak jenom dvě nebo tři fotky jsou selfie.
A to jsem ještě fotila jenom z donucení, protože mi všichni řekli, ať také ukážu samu sebe. Jinak jsem na internet, a hlavně na sociální sítě dávala jenom zvířata nebo rostliny anebo třeba nějaké výlety, kde jsme byli a kde jsem nebyla tak moc vidět. Já se totiž docela stydím a přijdu si nefotogenická, ale ráda fotím. Šla jsem proto do blízkého elektra, kde jsem si pořídila opravdu skvělý fotoaparát. Byl opravdu skvělý. Také mě stál mé dvě brigádní výplaty, ale vůbec toho nelituji. Je to opravdu drahý fotoaparát. Není to úplně obyčejný foťák, je to takový veliký a váží snad jedno kilo.
Také jsem si k tomu pořídila stativ a nožky, abych mohla někam fotoaparát dávat, kde by se mohl podpírat. Potom jsem to nakonec dotáhla i tak daleko, že jsem si udělala dva intenzivní fotografické kurzy a víte, co dělám? Fotím svatby a další zábavy a tak podobně. Moc mě to baví. Jsem ráda, že jsem do tohohle šla. Kolikrát mi také moje maminka říkala a rozmlouvala mi, abych nekupovala tak drahý fotoaparát, že se mi to nevyplatí. Že si mám fotit mobilem anebo nějakým levným fotoaparátem. Jsem ráda, že jsem nakonec maminku neposlechla, protože si tímhle už také vydělávám peníze.